Katchaba

Protože zrovna tohle mám dneska já. A už to fakt stojí za ublognutí.

mi už pěkně leze krkem! Ten sníh byl vtipnej tak tejden, teď už je to fakt voser!

dostatek disciplíny a byla míň sebekritická, určitě bych se živila psaním. Psaním v jakékoliv formě.

Nikdy nekončící řetězec víceméně neuvěřitelných příhod. A to jsou teprv na začátku!

že stárnu.

WTF?!

Jací my jsme to rodiče?!!

Popíjíme večer s mužem víno a já si najednou vzpomenu na Lacovo blognutí  a na to, jak jsem zuřivě odpoledne přemýšlela, co si t

("A řekneš mu něco hnusnýho! Třeba laryngitida!"

"Jo! Nebo xylofon!")

bude někde hořekovat nad tím, jak internet ničí mezilidské vztahy, jak omezuje komunikaci a jak jsme se všichni odcizili, řeknu mu, ať si políbí prdel.