Nikdy nekončící řetězec víceméně neuvěřitelných příhod. A to jsou teprv na začátku!

Třeba jen dnešní dopoledne:
- nejdřív mi Monika málem vypíchla oko hřebenem, když se mi pokoušela na hlavě vytvořit elvisovskou vlnu (předevčírem jsem zas po jejím zásahu vypadala jak ten chlupatej strýček z Adamsovy rodiny).
- pak mi Anička zabodla nůžtičky na nehty do ruky, aniž by se jich dotkla (odteď jim stříhám nehty zásadně v brnění!).
- pak tu máme dvakrát povalený sušák s prádlem (dělají si z něj domeček a nemá to potřebnou stabilitu).
- mnohonásobná rvačka o dřevěné rybičky
- jedno zhroucení kvůli pecce v mandarince.
- vrcholem (prozatimním) byl tlumený brek Aničky odkudsi. Když už jsem prošla všechny pokoje i skříně, napadlo mě podívat se na záchod a tam jsem ji našla. Dělala na mě pápá a měla radost, že mě vidí. Monika stála opodál a dělala, jako že o ničem neví. Vysvětlily jsme si, že sestra se na záchod nezavírá. Monča to pochopila velmi dobře, protože o něco později tam nalákala a zavřela kočku :-)

Nojo, to furt všichni mleli o tom prvním pracovním dni nového roku (na Nově dokonce i desetiletí!), tak se toho naše děti zhostily s grácií jim vlastní. Doufám, že muž přijede domů brzo, abych šla ten pracovní den hezky zapít :-)))

A kočka se mrouská, ty krááávo, teď teprv bude veselo!