že stárnu.

Včera jsem svou náctiletou sestřenici prudila, ať okamžitě opustí skupinu s rasistickým názvem. V tu chvíli měla určitě velkou radost, že si mě vofriendila! A pak jsem tu skupinu napráskala Velkému facebookovému božstvu, nebo kdo to tam vede (asi nikdo, podle mě si to žije vlastním životem a zrovna to má kocovinu). Taková jsem já!
Na druhou stranu se vracím do dětství - můj muž mě včera ponoukal k jízdě na sáňkách a nemusel ponoukat dlouho, jednou jsem se svezla :-) Celou dobu (asi čtyři vteřiny) jsem se děsila, že sáňky uhnou z naplánované trasy a nastane strašlivý karambol, při kterém projedu roštím, převrátím se a dostane se mi sníh do rukávů! Naštěstí měl kopeček sklon asi 1,2%, takže jsem ty čtyři metry zvládla. Jen jsem pak nemohla vstát - když sedíte ve skrčenecké poloze a jste přitom omotáni asi kilometrem zimního oblečení, ta pohyblivost je prostě omezená...
Pak začala Anička brečet kousky ledu, takže jsme se vrátili domů a až tam jsme s údivem zjistili, že je venku -12 stupňů. Hopla. Jestli pět sjetí minikopečku děti odmaroděj, tak zimu napráskám Velkému facebookovému božstvu!

Další zprávy z domova
Když začneme lechtat Moniku, ozve se děsivý zvuk. Něco mezi zubní vrtačkou, startem stíhačky a ječením nějaké hodně hnusné příšery z hodně děsnýho filmu. Tak naše dítě reaguje na lechtání a miluje to. Kočka to nemiluje a jakmile se ten zvuk ozve, přiřítí se, tváří se nasraně a snaží se umlčet dítě tím, že mu nacpe svou hlavu do pusy. Nekecám! Dobrá, možná jen zjišťuje, jak ten zvuk voní, ale prostě se cpe Móňe k puse. Pak mě zkusí kousnout, protože jsem původce všeho zla a hlavně toho zvuku, a když nepochodí, jde a seřeže druhou kočku, aby se vybila aspoň na někom. Zákeřnice zákeřná! Ale až teď mezi svátkama přijede Evička se svou pětiměsíční padesátikilovou mastifkou, to se budou kočky divit! Já jim to pořád říkám! Nelov ty kanáry, přijede pes! Slez z tý skříně, přijede pes! A ony nic... No, uvidíme :-)

Z kultůry
Byla jsem na Avataru a bylo to skvělý! Autobratra jsem několikrát přistihla zírat s hubou dokořán. Nedělám si iluze, že bych se snad tvářila inteligentněji :-) Dneska jdu znovu s kompobratrem a uvidíme, jaký to bude na druhý pohled, kdy už se nebudu dojímat nad tím, že tam letí letadlo a vypadá jako opravdové letící letadlo, ba dokonce možná vypadá realističtěji než opravdové letící letadlo :-)

Ze sportu
Pokus o překonání světového rekordu v odkopnutí postele do co největší vzdálenosti se nezdařil. Ztroskotal na nepoměru hmotnosti postele a mé nohy, pravděpodobně v tom hrály roli i nějaké rychlosti, vektory nebo úhly, těžko říct. Výsledkem pokusu byl ukazováček ne nepodobný koktejlovému párečku a hromada nadávek a kulhání. Protože jsem žena šikovná, trefila jsem se do toho samého prstu znovu včera a tím ho pravděpodobně uvedla do původního stavu. Tomu říkám alternativní medicína! Jestli potřebujete vyléčit, stačí říct! :-)